Cape Flaterry

Hoj, tak mam za sebou prvni vicedenni vylet na masine. Vyrazil jsem na Cape Flaterry. Pocasi me bohuzel moc nepralo, a tak jsem misto patek rano vyrazil az odpoledne, kdyz uz to bylo trochu lepsi. Prvni zastavku jsem zadnou nemel, tak jsem jel dokud to slo. Prujezd Olympic Mountains nebyl az zas tak uchvatnej. On by asi byl, ale prselo tak silne a byla takova mlha, ze jsem mel problemy videt cestu pred sebou. Navic docela dost bahna na sterkovych cestach, tak jsem byl rad, ze jsem udrzel masinu ve slusny cestovni rychlosti. Obcas jsem neco vyfotil, ale moc to neslo. Problem byl, ze jsem ani poradne nemohl cist mapu, a bylo tam hodne neznacenych cest. Nekolikrat jsem se musel rozhodnout leva/prava, a jel jsem spis po pameti a smeru. Nakonec jsem to projel perfektne. Zadny dlouhy bloudeni. Rozhodne jsem se rozhodnul nestravit noc prenocovanim v horach, za a) jsem kvuli mlze nemohl najit kemp, za b) stavet stan v desti neni idealni. Sjel jsem teda dolu k mori, kde bylo lepsi pocasi a zakempoval jsem se tam. Mel jsem hlad, tak jsem skocil do misti restaurace co vypadala dost fancy, po 15 minut jsem si neobjednal ani piti, tak jsem zase sel. K veceri byl Jim Beam :-).

Druhy den uz jsem vyrazil za skutecnym cilem cesty - nejseverozapadnejsi bod ve state WA - a tudiz i kontinetalnich statech (krom Aljasky). Vzal jsem to samozrejme zkratkou pres Hurricane Ridge, od more do 5500 stop vysoko. Nadherna nova asfaltka, kroucena, a zadny auto. Speed limit 35mph jsem vesele ignoroval a 70mph byl novej standart. Motorka sla ze zatacky do zatacky. Nadhera. Nahore bohuzel nic moc nebylo videt. Tak jsem si alespon strihnul vedlejsi sterkovky, a snazil se nesrazit zadnou divou zver. Bohuzel jsem musel zpatky tou samou cestou, ale to se ten den stavalo casteji.

Pak uz jsem jel podel pobrezi smer Neah Bay, a onen Mys Flaterry. Cesta byla opet pekna asfaltka kroucena, takze se to dalo svihat pekne. Auta uhybala z cesty, tak bylo relativne volno. Na samotnej mys jsem uz ale musel sejit pesky. Slabej kilacek, ale stalo to za to. Skaly, hluboky more a vlny. Plus se udelalo docela slusny pocasi. Pote jsem to chtel strihnout skrz misti lesy, ale indiani si tam dali zavory, tudiz jsem se opet musel vratit na hlavni silnici. To se me podarilo jeste jednou, tentokrat v jiny rezervaci - nechali me po neuveritelne rozbity bahnity ceste jet asi pul hodiny, aby me pak rekli, ze se zase muzu vratit. Dobra, mozna jsem nebyl na ty spravny ceste, z mapy to neslo poznat, ale kua, to je rasismus, ze dal muzou jenom indiani a bili se museji vratit. Nebo bude "prosecution", a na nacelnika s brokovnici jsem fakt nemel naladu. Ale co, jel jsem oklikou a rovna asfaltka bez jakehokoliv auta me umoznila otestovat rychlost masiny - myslim, ze tam bylo neco kolem 190kmh. Na tachac jsem az zas tak pozor nedaval.

Mno, a jak jsem tak jel podel pobrezi, fotil plaze a prohanel motorku po pisku pricemz testoval hrabani a jezdeni smykem do zatacky, jsem se ocitnul dve hodiny od domova. Prvni sikovnej kemp uz mel plno. Tak jsem to natahnul a v osm vecir jsem byl doma. Dal si dva guinesse a sel chrapat. Celkem asi 1000km. Parada!